Další extrémní večírek v prosklené Družbě. Tentokráte hlavně s velmi mladými slovinskými powerviolence bandy. Kdykoliv se v Družbě povede zvuk, je to z mého pohledu malý zázrak, nicméně se to děje čím dál tím častěji. Navzdory tomu, že polovinu stěn podniku tvoří prosklené výlohy do ulice. A tentokrát… se to opět povedlo. Skipnu pořadatelské LILIXELBE, které jsem beztak bohužel neviděl od začátku, aby tady nebylo přeliliováno, a jdem rovnou na Slovince.

KU-RI-BOH! Je velmi mladá dvojka, která je inspirovaná japonskou karetní anime/manga hrou YU-GI-OH!, ačkoliv dle obalu jejich první nahrávky by se mohlo zdát, že jsou inspirování českou Kofolou. U toho věku kapely bych se na moment zastavil. Hlavně bubeník Ban vypadá jako někdo, komu by se ještě pár let nemělo v uvědomělých podnicích nalévat pivo. Tedy ne, že by baskytarista Dado působil výrazně odlišně.

Jejich hudbu nelze zařadit mezi instrumentálně nejsofistikovanější a kdybych chtěl parafrázovat větu „Vařit může každý“ z mého oblíbeného filmu Ratatuille, dalo by se konstatovat, že „powerviolence může hrát každý“. Zvláště, když se to trochu nařeže punkem. Je to trochu freestyle bez pravidel. Stačí mít nadšení. To tady nechybí a je fakt nakažlivé. Nicméně současně je o to citelnější rozdíl oproti LILIXELBE, kteří večer otevírali a jejich dvojka basa-bicí zařezávala jak hodinový strojek švýcarského mistra. KU-RI-BOH! tohle tak úplně nemají. Což neberte jako hodnocení, jen konstatování faktu, který nemění nic na tom, že mě to jako celek baví. A nejenom mě. Skleněná Družba má tu vlastnost, že je do ní vidět. A je to ven i slyšet. Nelze si tedy nevšimnout procházejících ve věku šedesát plus, kteří se zastavují, točí si na mobil, co se to vlastně uvnitř podniku děje, a občas to vypadá i tak, že sbírají odvahu vstoupit dovnitř.

Následující PROPAD! jsou také složeni ze dvou členů. Navíc, bubeník zůstává, jen se k němu přidává místo basáka kytarista. A dokonce sedmistrunný. Jádrem je také powerviolence, jen jestliže v případně KU-RI-BOH! měl silně punkové aroma, tady je tou příměsí grindcore. Mariborská dvojice má poněkud teatrální úvod, kdy jsou oba hudebníci otočeni k lidem zády a čumilům mimo podnik přes výlohu čelem. Hutný sound nachází největší oporu v pomalejších válcujících pasážích, kterých je tu celkem dostatek. Nechybí opět intro před každou písničkou.

Postojna není úplně velké městečko. Ani ne devět tisíc obyvatel a jedna kultovní „postojna jama“. I Domažlice jsou větší. A právě z Postojné přijíždí jediný slovinský „full band“ večera. Rozuměj kapela, u který nemáš pocit, že půlku členů poztráceli po cestě. V jejich městečku je jedno legendární místo, kde se hrají koncerty. Jmenuje se Kontajner a fakt se tam hraje v lodním kontejneru. Za městem, mezi poli. A jako každá z trojice slovinských kapel tento večer i CARLxJOHNSON svoji vizi powerviolence žánru ředí něčím jiným. Tentokráte mají nejblíže ke starému rychlém hardcoru. Ten je zastoupen jak v těžkotonážních riffech, tak v tom, jak mají nastavený drze uvřískaný hlavní vokál.

CARLxJOHNSON jsou hlavně velmi zábavně nesourodá banda lidí. Kytarista vypadá jako by pracoval v korporátu, trochu oplácaný růžolící bubeník má poctivý mulet a kníra, brýlatý basák, který si před koncertem nervózně okusuje nehty, vypadá jako „random“ týpek, co šel náhodou kolem. A na základce ho určitě šikanovali. A tím, kdo ho šikanoval, byl zcela jistě zpěvák, protože ten jeho obličej je fakt prototyp toho deváťáckého charismatickýho grázla, kterému sedmáci dobrovolně odevzdávají svačiny a osmačky při myšlenkách na něj prožívají svoje první utajený orgasmy. A hraje jim to skvěle. Zvuk je dostatečně průrazný a naprosto parádně z toho trčí ten neurvalý vysoko položený vokál.

Na Balkáně se toho poslední dobou děje celkem dost. Během kovidových let se urodila nová velmi mladá generace, motající se kolem extrémních žánrů, a má se čile k světu. Další podobná trestná výprava z jihu nás čeká za pár týdnů a tentokráte ze Srbska. Na několik koncertů do našich končin zavítají dvě Bělehradské kapely. Konkrétně MAJAK, které inspirují například kanadští BAPTISTS a parádní NABOD!, o kterých jsme tu už psali. Viděl jsem je před pár měsíci v bosenském Mostaru a ty koncerty rozhodně budou stát za to!